Alois Zyka (vlevo) při budování stadionu
Na budově stadionu ve Slavkově je umístěna mramorová pamětní deska: „Stadion Slavkov u Brna, stavba zahájena v roce 1947 TJ Sokol a budována obětavou brigádnickou prací členů TJ a občanů města. Významně se o stavbu zasloužil JUDr. Alois Zyka“. Tento text vystihuje zásluhy Aloise Zyky o stavbu stadionu. Jeho přátelé a známí na něho vzpomínají jako na velmi laskavého, obětavého a přátelského člověka.
Syn slavkovského živnostníka a člena Rady města Slavkova JUDr. Alois Zyka se narodil 30. 7. 1912 v Brně. Obecnou školu navštěvoval ve Slavkově a gymnázium v Bučovicích. Poté studoval práva na právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a v roce 1938 získal diplom doktora práv.
Po okupaci Československa hitlerovským Německem se aktivně zapojil do protifašistického odboje a 15. 1. 1942 byl pro svoji odbojářskou činnost zatčen gestapem, obviněn z velezrady a odsouzen na doživotí. Po osvobození Československa v roce 1945 a téměř čtyřech letech strávených v koncentračních táborech, byl osvobozen a vrátil se zpět do Slavkova. Pracoval jako soudce a později prokurátor. Zde žil až do konce svého života do roku 1987.
S manželkou Janou byli od mládí členy Sokola a Alois Zyka všechen svůj volný čas věnoval této činnosti, ke které vedl i svého syna Milana. Byl zdatným výkonnostním gymnastou, který v době před II. světovou válkou dosahoval v krajském i celostátním měřítku velmi dobrých výsledků. Již v té době se také věnoval odbíjené ve Slavkově nejen jako aktivní hráč.
Jeho sportovní růst přerušila okupace, po které se opět zapojil do práce tělovýchovného hnutí a zastával různé funkce ve výboru a ve cvičitelských sborech jednoty, košíkové, ledního hokeje a lehké atletiky. Nakonec ze všech sportů vyhrál volejbal, kterému věnoval jako trenér, nejvíce času. Byl vedoucím mužů, dorostenců i žáků odbíjené a za svoje úsilí o rozvoj odbíjené byl poctěn mnoha oceněními.
Když se v roce 1947 výbor TJ Slavoj Slavkov rozhodl zahájit výstavbu stadionu ve Slavkově, pan Zyka se stal vedoucím stavebního odboru. Tato funkce se mu stala skutečně funkcí doživotní. Zásluhou jeho obrovského nadšení, neutuchající iniciativy a velkého pracovního úsilí spolu s dalšími obětavými členy TJ a občany, vyrostl ve Slavkově sportovní areál, který slouží dodnes široké veřejnosti. Jako slavkovský občan se zasloužil největší měrou o jeho výstavbu. Každý rok na jeho stavbě odpracoval nejméně 500 hodin – za celý jeho život jich byly tisíce. Stadion byl jeho velkou láskou a druhým domovem a trávil zde nejvíce svého času.
Alois Zyka byl sportovcem tělem i duší. Velmi dobře se v životě uplatnil jako cvičitel, výborný hráč i jako atlet. Skvěle se osvědčil jako trenér odbíjené a pod jeho vedením vyrůstala řada hráčů od těch nejmenších žáčků až po dospělé muže. Pro všechny byl jen Lojza, vždy obětavý a dobrý trenér, spravedlivý a správný chlap.
Byl předsedou Jihomoravského krajského výboru Českého volejbalového svazu a do poslední chvíle svého života rozdával radost a pohodu všem kolem sebe, jak sportovcům, tak i svým nejbližším. Za svoji obětavou práci pro volejbal se mu dostalo cti, že se stal členem Síně slávy českého volejbalu a jeho jméno můžeme najít i na seznamu čestných členů ČVS.
Osobnost Aloise Zyky se nesmazatelně vryla do pamětí aktivních i bývalých volejbalistů, kteří na něho i po letech s láskou vzpomínají. Např. slavkovský rodák Petr Světlík vzpomíná: „Ve Slavkově nás vychovával nestor slavkovského volejbalu pan JUDr. Alois Zyka, pro volejbal nesmírně zapálený, neúnavný a obětavý tělovýchovný pracovník. Pod jeho vedením jsme se účastnili okresních přeborů žáků a postupně jsme se propracovali jako dorostenci na jeden rok i do první dorostenecké ligy.“
A další Slavkovák Milan Florian přidává: „Kouzlu této báječné hry jsem propadl v 6. třídě základní školy. Od té doby mě, ale i spoustu mých kamarádů a známých, volejbal provází celým životem. Díky tomuto krásnému sportu jsem měl možnost poznat řadu zajímavých lidí, avšak na prvním místě stojí jedno jméno – JUDr. Alois Zyka. Byl to především on, který nás žáčky z „Tyršovky“ , ale nejen je, naučil mnoha dovednostem a tajům té krásné volejbalové hry. Lojza, jak jsme mu později říkali, byl nesmírně laskavý a obětavý člověk – sportovec, který svůj volejbalový život prožíval skutečně naplno. Měl jsem to štěstí, že jsem společně s ním prožil 16 roků na volejbalových kurtech a v tělocvičně. Byl to nejen trenér, kterého měli všichni rádi.“
30. července 2012 by se dožil JUDr. Alois Zyka 100 let.
Pietní vzpomínka u hrobu Aloise Zyky při výročí jeho nedožitých 100. narozenin.
IZ, red.
