slavkov-austerlitz
- 29. 5. 2017

Před sto lety zemřel architekt Max Katscher

Aktualizováno: 22. 4. 2020

Slavkovský rodák Maximilian Katscher se řadí mezi významné evropské architekty přelomu 19. a 20. století. Jako typický zástupce tradiční architektury kladl důraz na moderní prvky a jeho práce se vyznačovaly směsí neorenesančního a barokního slohu. Věhlasu a uznání se mu podařilo dosáhnout díky stavbě obchodního domu Herzmansky ve Vídni a zveřejněním svých děl v různých odborných časopisech (Der Architekt apod.).

Max Katscher se narodil ve Slavkově u Brna rodičům Leopoldu Katscherovi a Antonii (rozené Medakové) jako prostřední ze tří dětí. Měl dvě sestry Hermínu (* 1854) a Rosu (* 1859). Po skončení obecné školy studoval na gymnáziu ve Vídni a v letech 1875–1880 na Technické univerzitě ve Vídni pod vedením H. v. Ferstela. Zřejmě záhy ztratil oba rodiče, protože během studií na univerzitě ve Vídni byl pod dohledem opatrovníka.

V roce 1914 přestoupil na křesťanství a později v témže roce se oženil s Aloisií Hönig (* 1884). Svatba s katoličkou byla zřejmě důvodem jeho přestupu ke křesťanství.

O tři roky později ve věku 59 let Max Katscher zemřel na vyčerpání. Byl pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově na Simmeringer Hauptstraße 234, Gruppe 84, Reihe 15, č. hrobu 1.

Profesní život

Pracoval jako architekt a stavitel a byl členem několika profesních sdružení ve Vídni. Zpočátku se Maximilian Katscher prezentoval stavbou Léčebného domu (sanatoria pro děti) v Badenu (oceněn 1. místem v soutěži), vily v Badenu a ve Vídni a také výstavbou synagogy v novorománském slohu ve Štýrském Hradci. Na přelomu století se věnoval spíše obytným a komerčním budovám – ve svých stavbách plně uplatňoval směs neorenesančního a barokního slohu.

Skleněná fasádu obchodního domu Herzmansky ve Vídni / Foto: archiv

Nejvýznamnější prací z let 1897/1898 je boční křídlo obchodního domu Herzmansky (Vídeň 7, Stiftgasse 3). Projekt zpracoval M. Katscher na objednávku rodáka z moravskoslezských Oder, kterým byl August Herzmansky. Tato stavba byla ještě donedávna považována za poslední obchodní dům z přelomu století ve Vídni (dnes je přestavěn, nachází se tam řetězec Peek & Cloppenburg), jenž odpovídal obvyklému typu obchodního domu. Prosklenou fasádu pětipodlažního průčelí nese kovová konstrukce, která je skrytá pilastry; za ní je zřetelná struktura trojlodního prostoru haly. Tento prostor byl rozdělen v každém patře kruhovou galerií a byl volně přístupný od hlavního vchodu dvouramenným schodištěm, které se dělilo do tří dalších schodišť. Velká centrální schodiště byla do té doby standardem vídeňských obchodních domů. Katscher přinesl nové řešení – dlouhý protáhlý prostor, který se nejlépe osvědčil.

Schodiště v obchodním domu Herzmansky / Foto: archiv www.oderske-vrchy.cz;

Kasino v Badenu / Foto: archiv

Ovšem spolupráce s Augustem Herzmanskym fungovala již před stavbou obchodního domu. Roku 1887 vypracoval Max Katcher pro A. Herzmanskyho projekt dětské zotavovny pro rekonvalescenci dětí, propuštěných z vídeňské dětské nemocnice. A už v roce 1888 byla zotavovna skutečně postavena ve Weidlingau-Wurzbachtalu.

Gellertův dům v Českých Budějovicích. Vpravo stojí tři domy, z nichž třetí na rohu ulic Lannova a Štítného je Gellertův dům. Rudolf Gellert, majitel papírny, si postavil v roce 1900 dům, který je z hlediska architektury na přechodu novorenesance k secesi. Rudolf Gellert a synové Osvald a Leopold s rodinami opustili město v r. 1938 po událostech v Německu. V r. 1939 zabralo dům jako židovský majetek gestapo. Při náletu v r. 1945 byl dům značně poškozen a po válce zbourán. Dnes na jeho místě stojí bytový dům s lékárnou v přízemí.

Z dalších významných staveb je to léčebný dům v Badenu u Vídně, vila tamtéž, vily v Českých Budějovicích, Německý dům v Prostějově, ve Vídni pak dům na Kaiserstraße 43, dům Herzmansky na Lindengasse 10, činžovní dům na Lainzerstrasse aj. Za některé (i nerealizované) projekty byl oceněn.

Synagoga Graz / Repro z Pierre Genée, Synagogen in Österreich; Hořící synagoga ve Štýrském Hradci v r. 1938 / Foto: archiv

Synagoga ve Štýrském Hradci

Max Katscher byl velmi zkušený architekt. Při plánování synagogy v Grazu se dokázal obratně vyhnout současným vídeňským projektům a ve svém projektu vyšel z předlohy mnohem staršího modelu z konce třicátých let 19. století Gottfrieda Sempera, podle kterého byla postavena synagoga v Drážďanech.

Hradecká synagoga byla nakonec v září roku 1892 dokončena. Zahrnovala též přilehlou kancelářskou budovu se školou. Synagoga byla čtvercová zděná budova vysoká 20 metrů. S vnější dřevěnou kupolí, lucernou a Davidovou hvězdou byla její celková výška 30 metrů. Stala se známým orientačním bodem podél řeky Mur a nabízela chodcům impozantní pohled. Avšak vzhledem ke své poloze se stala trnem v oku místním antisemitům. Už i v průběhu výstavby – více než rok před dokončením – byla podrobena kritice vůči „nepříjemnému orientálnímu stylu“. Bez ohledu na to byla synagoga za účasti vedoucích židovských představitelů a mnoha štýrských hodnostářů v čele s guvernérem baronem Kübeckem otevřena. Architektovi bylo jako vždy vyhrazeno předat klíč k budově předsedovi židovské komunity. Svůj krátký projev uzavřel Katscher slovy: „Nechť z těchto míst do nejvzdálenějších časů žalmy k nebi stoupají k Bohu chvále a slávě.“ Bohužel, jeho přání neměla být naplněna.

O nejisté situaci Židů rakouské národnosti se ve svém projevu zmínil vídeňský vrchní rabín Dr. Güdemann, který připomenul vyhnání Židů ze Štýrska před čtyřmi sty lety a chválil založení kostela jako nový začátek. Kromě toho vyzdvihl podporu židovské komunity ve Štýrském Hradci, význam Židů jako nositelů německé kultury v tomto regionu. Na závěr prohlásil: „Neexistuje žádný konflikt mezi naším židovstvím a naším němectvím. Tento náš nový kostel může být strážcem loajality k vlasti, lásky k mateřskému jazyku a kultury vlasti.“

O čtyřicet šest let později, v nechvalně známé křišťálové noci roku 1938, byly majestátní budovy, obřadní síň na hřbitově, kongregační kancelářské budovy a všechny jeho archivy zničeny v plamenech. Tři sta padesát hradeckých Židů bylo deportováno do Dachau.