Rád bych se s vámi podělil o jednu vzpomínku na školní prázdniny z konce 50. let minulého století. V těch letech se v období letních žní změnila ulice Bučovická na tzv. polní mlat. Zdejší JZD nemělo ještě sušičku obilí, a tak je po sklizni dosoušelo právě na vozovce této ulice. Doprava zde byla zastavena a vedena náhradní trasou ulicemi Slovanskou, Čelakovského, Tyršovou zpět na Husovu a na Bučovické po celé její délce bylo na vozovku z polí sváženo sklizené obilí. Bylo rozhrnováno po celé šířce silnice a ve večerních hodinách shrnováno na hromady v jejím středu.
Naše rodina tehdy bydlela v domě. kde bývala restaurace Čtyřlístek (nyní Bučanda), a já jako devítiletý kluk jsem se s řadou dalších vrstevníků této nevšední události zúčastnil. Ostatně i dospělí občané, bydlící na Bučovické, se z vlastní iniciativy na pracích s obilím podíleli. Jedinými pracovními prostředky byly lopaty, košťata na smetání obilí, starý rozhrkaný dřevěný fukar (na jednom snímku je částečně zobrazen) a pásový dopravník, kterým se usušené obilí nakládalo na auta při odvozu.
Dohled zde vykonával pan Filip, bývalý předseda MNV (z jeho podnětu bylo začátkem 50. let vybudováno sídliště na nádraží, dodnes nazýváno Filipov – mladší Slavkováci už snad ani nevědí, kde se toto pojmenování vzalo). My kluci jsme mu pomáhali podle jeho přání se stěhováním jeho „úřadu“ kolem silnice – měl tam na své papíry stolek a židli. Vzpomínám si, jak nám donesl jednou koš hrušek za tuto pomoc. Největší odměnou ale pro nás bylo, když nás nějaký ochotný řidič svezl při odvozu obilí k JZD pod oborou na hromadě, naložené na korbě jeho vozu.
Ještě k těm fotkám: na dvou barevných ta paní, která smetá obilí, je bezesporu moje maminka a bylo pro mě obrovským překvapením, že uvidím její snímek, starý 62 roků, o jehož existenci jsem celé dlouhé roky nevěděl. Já jsem měl v uvedeném roku 9 let a zda jsem na některém snímku taky, si netroufám posoudit.
Antonín Šlapal
