V sobotu 7. března jsme si připomněli 170. výročí narození prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigue Masaryka. Málokdo ví, že jeden z důležitých momentů v jeho životě je svázán se vsí z okolí Slavkova, s Heršpicemi.
Přijdete-li do evangelického kostela vypínajícího se nad Heršpicemi, hned za vchodovými dveřmi na pravé straně uvidíte pamětní desku s nápisem:
1880–1930
V tomto chrámě
dne 31. srpna 1880
byl přijat do církve naší
prof. T. G. Masaryk,
náš první president.
Tato deska byla osazena do předsíně kostela při padesátém výročí Masarykova přestupu na podnět faráře Oskara Opočenského, který jej formálně do reformovaného sboru v Heršpicích přijímal. Ona „formálnost“ byla v tom, že evangelický farář O. Opočenský T. G. Masaryka k přechodu k evangelické víře nepřipravoval, ani jej k tomu neinspiroval. Masaryk, v té době soukromý docent na filosofické fakultě ve Vídni, často pobýval v bydlišti svých rodičů v Kloboukách u Brna. Býval zde se svou manželkou Charlottou a dětmi Herbertem a Alicí. Byla to pro Masaryka doba, kdy byl již politicky činný, vedl spor o rukopisy, resp. o pravost rukopisu Zelenohorského a Královédvorského a proslavila ho jeho práce „Sebevražda“. V „Sebevraždě“ se mimo jiné přiklonil i k názoru, že bez víry, bez náboženství nelze dobře žít. Jedním z důsledků nezakotvenosti bez náboženství je pro něj i sebevražda. Pro TGM to nebyla jen teorie, ale snažil se uvést své myšlenky i do osobní životní praxe. Hledal pro sebe tedy i náboženství, které by mohl se svou rodinou žít.
Právě v Kloboukách našel k rozhovorům o víře velmi vzdělaného a moudrého faráře reformovaného sboru Ferdinanda Císaře. Farář Císař Masaryka nepřesvědčoval, aby do evangelické církve vstoupil. Naopak. T. G. Masaryk jej sám vyhledal a farář Císař dlouho váhal, zda má Masarykově žádosti o přestup vyhovět. Masarykovy důvody pro výstup z katolické církve se mu jevily příliš racionální a hlavně negativistické vůči víře, ve které byl vychován. Pozitivních důvodů pro přestup u něj mnoho neshledával. Profesor Masaryk ale uváděl jako důvod nejen vnitřní rozchod s katolictvím, ale hlavně touhu žít víru opřenou o Písmo a českou tradici i se svou rodinou. Chtěl vychovávat své děti ve víře, která by vyhovovala oběma manželům. Paní Charlotta, byť unitářka, k evangelické církvi posléze také (na nějaký čas) přestoupila.
Po velmi zevrubných a přátelských rozhovorech mezi farářem F. Císařem a T. G. Masarykem bylo tedy rozhodnuto. Přestup se však neměl konat ani v místě stálého ani přechodného bydliště rodiny Masarykovy (Vídeň, Klobouky), aby se z něj nestalo okázalé politikum. Proto bylo dohodnuto, že TGM bude přijat do církve v sousedním sboru Klobouk, a to v Heršpicích. 30. srpna 1880 se tedy třicetiletý Tomáš G. Masaryk vydal se stejně starým farářem Ferdinandem Císařem pěšky do Heršpic cestou, po které chodívali heršpičtí evangelíci do klobouckého sboru v době, kdy neměli svůj vlastní sbor. Šli přes Dambořice, kolem Bílého Vlka a asi po 3 hodinách stanuli u heršpické fary, kde je už očekával farář Oskar Opočenský. Když se představili, řekl Masaryk hned zpříma: „Přicházím, abyste mne přijal do církve,“ načež mu Opočenský odpověděl: „S radostí.“ Po večerních rozhovorech a noclehu na faře došlo ráno k formalitám přestupu. Byli určeni dva svědci, heršpičtí presbyteři (členové staršovstva, které řídí spolu s farářem evangelický sbor) František Pilát z č. 10 a František Ručný z č. 8. Přítomen byl také kostelník František Kučera z č.65. Ráno pak napsal Masaryk ve farní kanceláři oznámení, jak žádal státní zákon, okresnímu hejtmanství ve Vyškově, že z katolické církve vystupuje a vstupuje do církve evangelické helvetského vyznání. Po 10. hodině se přítomní odebrali do kostela, kde Masaryk odpověděl na otázky ohledně svého vyznání a věrnosti evangelické církvi a byl přijat slovy faráře Opočenského: „Jak jste uvěřil, staniž se vám… Bůh sám, který dobré dílo ve vás započal, jej také dokonej.“
T. G. Masaryk pak opravdu chodil pravidelně na bohoslužby v klobouckém sboru, též ve Vídni se účastnil na bohoslužbách. Dokonce napomohl k rozhodnutí vídeňského filosofa Edmunda Husserla, aby se dal pokřtít právě v evangelické církvi. Denně čítával s rodinou v Kralické bibli. Když pak i vlivem změny prostředí v pravidelných návštěvách bohoslužeb ochladl, neztratil spojnici s evangelickým křesťanstvím.
Až někdy zavítáte do Heršpic, nezapomeňte se podívat i k evangelickému kostelu na kopci. A pokud si chcete prohlédnout pamětní desku ke vstupu T. G. Masaryka do evangelické církve a vidět i prostor, ve kterém TGM tak učinil, stačí zazvonit na faře naproti kostelu.
Jarmila Řezníčková, farářka
Comments